První písemná zmínka o obci pochází z r. 1378, kdy Drslav z Kravař, pán na Fulneku, prodal Starou Wes a Osluw mlejn doživotně komorníkovi opavského soudu (cůdy) Mikuláši z Lubojat a jeho manželce Anně. Pak vesnice připadla zpět pánům z Kravař a ti ji v r. 1391 (jinde 1393) Lackem z Kravař darovali i s Bílovem fulneckému augustiniánskému klášteru. Hospodářství v tehdejší Staré Vsi pak byla spravována prostřednictvím dvora – panství, které se nacházelo v dnešním Pustějově. Již v roce 1448 fulnecký probošt Augustin potvrdil práva a zákupní privilegia zdejšímu fojtství (jeho historicky cenná budova stojící naproti dnešní hasičské zbrojnice byla po nákladné opravě břidlicové střechy zbourána kolem r. 1970). Další probošt Petr z Nisy uzavřel v r. 1582 dohodu s poddanými o robotách. Po zrušení kláštera v r. 1784 majetek převzal stát a do r. 1788 byly pozemky rozprodány na nich hospodařícím místním rolníkům. Výtěžek prodeje připadl náboženskému fondu. Poslední poddanské povinnosti zanikly v r. 1848. V pečetním znaku obce byl pluh.

Historie obce je však starší a dle pověstí souvisí se vznikem nedaleké Slatiny (r. 696) a spadá do počátku 8. století. Založit ji měli Starovodští, spolubojovníci pána Zlotnického z Olomouce, kteří oblast chránili před nájezdy Vendů (zřejmě dobový přepis Vandalů).

Na území obce nebo v jejím těsném sousedství se ve středověku nacházely dva opevněné objekty. Větším byl hrádek na tzv. Dorňákově kopci, což je vyvýšenina vlevo hned nad dnešní odbočkou na Ohradu (Dorniak Hügel – katastrálně však dnes již v části Ohrada). Druhým bylo hradiště na tzv. Hradním vrchu (Berghügel), který se nacházel v těsném sousedství horní části dnešní chatové kolonie „Na vyhlídce“ vpravo na kopci za odbočkou do Slatiny. Pozůstatky fortifikace – hradní příkopy jsou dodnes v terénu dobře patrné. Oba objekty měly chránit především tehdejší trasu z Fulneku do Opavy. Odhaduje se, že opevnění zde stálo od počátku 13. do 15. století. Systematický archeologický průzkum nebyl prováděn, přesto lze v literatuře dohledat pravděpodobnou podobu obou objektů.

V průběhu historie byly pro vesnici používány různé podoby názvů. V časech 1378–1391 villa Stara Wes, 1448 ves slove Aldenstadt a odtud v „moravštině“ Stara Ves, 1791 ve Stare Wzi, 1655–1771 také Altstadium, 1798–1805 Altdorf, v letech 1618–1945 je však používán především název Altstadt . Dle některých pramenů teprve od 16. století ve vesnici začaly převažovat také německy psaná jména vlastníků nad přepisy českými. Z vývoje osídlení a názvů historici soudí, že na území kolem Altstadt (Staré Město) původně vznikalo ekonomické centrum panství, což se změnilo založením Bílovce (písemně poprvé r. 1324 jako Woogstadt, později Wagstadt – Strážní Město), který byl také odtud osazován. Každopádně, dle dochovaných dokumentů se již v 16. století stěhovali význační obyvatelé ze Staré Vsi do rychle rozvíjejícího se Bílovce.

Děti byly dříve vzdělávány ve Slatině. V r. 1738 je již písemně zmiňován vlastní učitel. Řádná výuka byla však organizována až po r. 1787. Vyučovalo se porůznu. Budova německé obecní školy (dnes dvoutřídka 1–4 a školka ZŠ Komenského ve Staré Vsi) byla vystavěna až v r. 1893 a v r. 1906 byla zřízena její filiálka na Požaze. Teprve v r. 1936 byla ve Staré Vsi zásluhou Matice opavské zřízena česká menšinová škola (dnešní budova osadního výboru) a na Požaze byla vybudována česká újezdní obecná, měšťanská a lidová škola s českým vyučovacím jazykem, kde docházely děti z širokého okolí. Tato škola byla zrušena německou správou v r. 938 a již nikdy nebyla obnovena. Po nějakou dobu pak zde byl umístěn sirotčinec.

Vesnici těžce zasáhla 1. světová válka, kdy se domů nevrátilo na 40 odvedenců. Několik rodáků působilo také v československých legiích. Mnozí vojáci z regionu sloužili v batalionech působících na východní frontě, a tak některá oznámení o padlých a zemřelých putovala jejich rodičům a příbuzným do Staré Vsi z centrály ruského Červeného kříže na dálném východě v ruském Ussurijsku přes USA a Švýcarsko a velení rakouských armád ve Vídni celé roky. Obětem války byl v r. 1923 před kostelem odhalen ze sbírky financovaný výstavný památník z dílny významného akademického sochaře Josefa Obetha. Jednalo se o kamenná boží muka, v jejichž mramorové hlavě byly zapuštěny 4 reliéfy s protiválečnými motivy. Památník byl stržen po 2. světové válce a jeho základy byly nešťastně odbagrovány r. 2014 v den oslav stoletého výročí počátku 1. svět. války.

Před 2. světovou válkou se ve Staré Vsi (německy tehdy Altstadt) nacházela továrna na psací pera firmy ERWI, výkonný kamenolom a štěrkovna tehdejší okresní silniční správy, vodní mlýn, parní pila, dva finanční ústavy – kampeličky a historické fojtství. V r. 1930 bylo hospodařeno na 1052 ha, z toho bylo 726 ha polí, 181 ha lesů, 62 ha luk, 47 ha pastvin a 36 ha zahrad. Chováno bylo 88 koní, 633 ks skotu a 167 ks vepřů.

Oblast byla turisticky vyhledávanou. Centrem turismu byla budova dnešního „Madziova hostince,“ vedle kterého zde fungovaly další 3 hospody. Vedle hasičů (zal. r. 1891 a znova r. 1945) zde měl fungovat např. i cyklistický spolek. Vesnicí projížděla pravidelná autobusová linka Bílovec–Opava.

Součástí Staré Vsi byla před 2. světovou válkou také podstatná část dnešní Požahy, tehdy česky nazývaná Kolonie – německy Waldheim, jinde je zmiňována také jako Samota Ulička.

Druhá světová válka ve vesnici skončila až 30. dubna 1945, kdy Starou Ves po těžkých bojích osvobodila Rudá armáda. Ve vesnici byla poškozena značná část domů. Obyvatelé byli před frontou povětšině odsunuti do prostoru kolem Libavé. Správu na počátku zajišťoval nově ustavený národní výbor za pomocí milice ze Slatiny. Později v letech 1945/46 byla většina obyvatel německé národnosti odsunuta do Německa. Do vesnice se nastěhovaly rodiny z okolních obcí, ale také z Ostravy, Valašska a čtyři rodiny z Kysuc. Již v r. 1945 byla osídlena a zprovozněna většina statků, bylo zahájeno vyučování a do provozu byly uvedeny 4 hostince, obchod se smíšeným zbožím, řeznictví, stolařství, kovářství, kolařství a mlýn.

Již v r. 1948 bylo k vzájemné výpomoci založeno strojní zemědělské strojní družstvo a 30. října 1949 bylo založeno jednotné zemědělské družstvo (JZD) s 12 členy, 1. předsedou byl zvolen Miroslav Dostál. Na Požaze byl r. 1950 vytvořen Státní statek a ve Staré Vsi byla v r. 1951 na podporu družstva zřízena pobočka státní traktorové stanice. V r. 1953 JZD Stará Ves hospodařilo na 224 ha půdy a Požaha hospodařila na 197 ha půdy. V soukromém sektoru zůstávalo 233 ha. V r. 1958 do JZD vstoupil poslední soukromě hospodařící sedlák. V r. 1966 bylo JZD Stará Ves začleněno do svazu Velkovýkrmny Bílovec. V r. 1974 byl v rámci velkovýkrmen vyčleněn ekonomicky samostatně vedený celek hospodařící v Bílovci, Staré Vsi a na Požaze, který hospodařil celkem na 1498 ha zemědělské půdy.

Nicméně, oproti výše uvedenému, které vychází z jinak zajisté přesné dobové statistiky a propagandy, je jisté, že ve skutečnosti ve Staré Vsi od r. 1963–1964 zcela samostatně hospodařil vážený pan Vilém Klein. Po svém návratu z vězení, ke kterému byl odsouzen jako „rozvraceč socialismu,“ vystoupil z družstva. Bylo mu „zpět poskytnuto“ cca 15 z původně 19 ha. Na místo původních ucelených polností v blízkosti statku, však mohl hospodařit jen na jiných parcelách, které mu byly po kouscích přiděleny tak, aby to měl co možná nejdál. Pan Klein se svou rodinou i přes ústrky a naschvály vydržel sedlačit za dnes nepředstavitelných podmínek, dřiny a téměř bez mechanizace až do změn podmínek a nakonec hospodařil až do svých 84 let, kdy v r. 1995 předal statek do rukou svému vnukovi.

Správně byla Stará Ves v letech 1869–1890 samostatnou obcí v okr. Opava (předchozí jsem nedohledal), 1900–1950 obec v okr. Bílovec, v letech 1961–1976 se potom jednalo o samostatnou obec pod názvem Stará Ves u Bílovce v okr. Nový Jičín, a od 1. 4. 1976 se jedná pouze o místní část Bílovce v okr. Nový Jičín.

Nejlidnatější byla Stará Ves před 1. světovou válkou, kdy zde dle sčítání z r. 1910 žilo 956 obyvatel. V roce 2001 vesnice měla 391 obyvatel.

Pro osadní výbor v r. 2016 zpracoval: Ing. Libor Ševeček.

Použitá literatura a zdroje: Alois Konvalinka: Bílovecký okres, r. v. 1936. Historický lexikon obcí ČR 1869–2005, ČSÚ r. v. 2005. PhDr. František Schvarz, CSc.: Bílovec a Bílovecko, r. v. 1991. Adolf Turek, František Schwarz: 600 let trvání Staré Vsi. Ottův slovník naučný, r. v. 1905. Materiály a konzultace Historického vojenského archivu Praha, Ing. arch. Karel Kuča – Města a městečka v Čechách a na Moravě a ve Slezsku, r. v. 1996. PhDr. Jiří Jurok, CSc., PhDr. Jaroslava Brichová, Mgr. Pavel Dorčák, PhDr. Karel Müller, PhDr. Karel Chobot – Okres Nový Jičín, Místopis obcí, 2. svazek, r. v. 1998. PhDr. Bohumil Samek – Umělecké památky Moravy a Slezska, AV ČR r. v. 1994. Miroslav BALÁŠ – Od Beskyd po Poodří, III. díl, r. v. 1966 a Kulturní místopis Novojičínska, r. v. 1967. Dr. Tomáš Staněk, CSc. – Předpoklady, průběh a vysídlení Němců z Československa 1918–1948, r. v. 1992, Bohumila Tinzová, Martin Čep – Sochař Josef Obeth, 1874–1961 život a dílo, Zemský archiv v Opavě, r. v. 2008, Slezský slovník, r. v. 1946.

Poznámka: Prosím, nejsem vzděláním historik, ale strojař, takže se omlouvám za případné nepřesnosti a uvítám jakékoli připomínky na jiné historické materiály nebo odkazy. Dále prosím především o informaci nebo zapůjčení jakýchkoli historických fotografií nebo pohlednic týkajících se Staré Vsi. S laskavým svolením vlastníků budeme jejich kopie postupně zveřejňovat na stránkách obce. Předem děkuji.

Libor Ševeček, Stará Ves 199, tel. 556 731 251, sevlib@seznam.cz